Je posledni tyden cervence a ja jsem moc a moc smutna, jelikoz miminko (alespon prozatim) nebude. Proste to nevyslo :-(.
Snazim se zustat klidna, ale tak nejak me to vzalo, ani uz nevim proc, preci je to normalni, ne? Ale vykladejte to zene, ktera tak vroucne a dlouho touzi po miminku!
Roman zpocatku vubec nechapal, proc jsem tak smutna a myslel si, ze se vyrovnam s tou spatnou zpravou za pet minut. Jenze takove, my zeny, nejsme.
Byl ze me trosku nervozni a myslel si (opet), ze neco udelal spatne a ze je to jeho chyba. Ale copak chce zenska vycitat? Ne! Je jen smutna a boli ji to a chce, aby chlap pochopil, ze ji boli srdicko a potrebuje jen pohladit a sevrit do naruce, aby vedela, ze bude zase lip. Ano, to je to, co potrebujeme.
Romca to samozrejme pochopil a tak mi bylo za chvilku uz lip. Rekla jsem si, co ma byt, vyjde to jindy a bylo to. A navic mi Roman slibil, ze se na techto pokusech bude i nadale podilet :-))).
DRUHY POKUS...
Vcera jsem si delala svuj prvni gravitest, jelikoz jsem jiz mela podezreni (prijemne), ale vysel bohuzel negativne...
Ale co, obrecim to a pujdu dal. Moc si preju, abych sveho broucka mohla uz nosit v brisku, ale nezbyva mi nic jineho nez-li cekat. Drzte mi palecky!
LU
Ozvu se zas za mesic. S dobrymi, nebo spatnymi zpravami. Myslete na me (virtualne). :-)
POCTVRTE ... OPET NIC...
Rozhodla jsem se zkusit mereni teploty, i kdyz jsem doufala, ze toho se nikdy nebudu muset ucastnit. Ale co by clovek neudelal pro svuj sen? :-)
Ani popate mi to nebylo dano...